Navigace: VHSB - Vojenské Historické Sdružení Brdy >> Články

Bezejmenná kóta 718

Bezejmenná kóta 718, aneb příběhy vrchu Baštín ve středních Brdech

Místu, kde by mohl stát radar, se opovržlivě říká kóta 718. Přitom tu asi sto let žili a pracovali lidé, než přišly husitské války.

Nevědomost je příčinou mnohého zla a snaze si udržujeme odstup od lidi i věci, jez neumíme nazvat pravým jménem anebo jejichž jméno jsme proste zapomněli. Národ, který se nestará o svou minulost, vsak nemá žádnou budoucnost.

Divokým lesům středních Brd se říkávalo Baština, ale jak byly ve středověku zabydlovány, dostávaly jednotlivé hory konkrétní jména. Název Baštín zřejmě tehdy přešel na onen nyní exponovaný vrch, jenž se nachází mezi Míšovem, Teslíny a Hořejším padrt'ským rybníkem, a který se v aktuálním tisku v souvislosti s diskuzi o radaru označuje trochu opovržlivě jako pouhá ,,kóta 718".

Pravděpodobně již ve 13. století tu žil poustevník - benediktinský mnich, a tak se majitel zdejšího panství Protiva z Rožmitálu někdy kolem roku 1318 rozhodl věnovat veškeré své jmění na vrchu Baštín benediktinskému klášteru na Ostrově u Davle.

Nešlo o lokalitu příliš pohodlnou, odlesňování v takřka netknutých smíšených pralesích teprve začalo a terén byl dost mokřinatý, ale žít se tu dalo. Na pomoc benediktinům byla poblíž nově vzniklého proboštství v Baštíně založena osada Teslín, která se nacházela takřka na břehu nynějšího Hořejšího padrt'ského rybníka.

I na některých nejnovějších turistických mapách je vyznačena, ovsem pod chybným názvem, jako lokalita ,,U Kostelíka".

Je neuvěřitelné, že se tento omyl traduje už od mapování v roce 1760. Ve skutečnosti totiž kostelík sv. Jana Křtitele stával a jeho zbytky dodnes najdeme v areálu klášterce na severovýchodním úbočí vrchu Baštin, přímo u jedné z cest, která vede z Míšova k padrt'ským rybníkům.

Vznik proboštství v Baštíně, které milovnici Brd a historie určitě znají pod jménem klášter na Teslíně, byl pro život zdejších obyvatel velkým přínosem jak z hlediska hospodářského, tak kulturního a společenského.

Benediktini provozovali moderní způsob obdělávání pudy, lesního hospodaření a řemeslné výroby a zajišťovali pro lidi v blízkých lesních osadách také důležitou duchovní správu. Všechny budovy včetně kostelíka byly nejprve dřevěné, teprve později byla postavena kamenná budova proboštství a také goticky jedno lodní chrám, který vypadal asi jako dochovaný kostel v nedalekém Míšově. Bylo tu také vybudováno několik rybníčků protože tu teklo hodně potoků a ryby byly nedílnou součástí běžné stravy řeholníků.

Zhruba 100 let tu lidé v  menší či větší shodě žili, pracovali a za cenu velké dřiny zvelebovali zdejší kraj, než nastalo období husitských válek. Úder přišel 7. února 1421, kdy některý voj husitu v rámci tažení na Rokycany zamířil k proboštství a zapálil ho. Zprávy o předešlých ničeních klášterů se jistě včas donesly až sem, takže všechno cenné bylo ukryto Není ovšem známo, co se stalo se zdejšími benediktiny a s lidmi z osady Teslín, kteří se nemohli jen tak odstěhovat a museli se třeba postarat o zvířata. Osud všech lidi by totiž příchodem husitského vojska zpečeťen.

Po vypuknuti válečné vřavy bojovníkům nezáleželo na náboženských názorech či postojích jednotlivců ani za mák, a tak můžeme jen doufat, ze aspoň někteří stihli před nelítostnými husity i s dobytkem zmizet hluboko v lese a přežít.

Statky proboštství na vrchu Baštín král Zikmund přidělil šlechtě, která se jejich rozdělování ochotně účastnila bez rozdílu náboženské příslušnosti.
Se zničením proboštství se jeho původní název ,,v Baštíně" přestal používat a nadále se označovalo pojmem ,,teslínské" podle blízké osady, která však zpustla, a na jejímž místě staly v dalších staletích pouze seníky a stodoly. Ves Teslíny (původně Starý a Nový Teslín) byla až mnohem později přeložena na své současné místo.

Opuštěné probošství už nikdy z popela nevstalo a jednou z příčin byl kromě nedostatku řeholníků také výrazný pokles počtu obyvatelstva po husitských válkách. Ještě roku 1886 ovsem stála uprostřed malé mýtiny pět metrů vysoka zřícenina kostela i s východní apsidou, v níž bylo možné rozeznat otvory po oknech. Roku 1939 zbýval obdélníkový val, stopy základu klášterních budov a kostela, sázky a jiné.

Při odborné prohlídce lokality archeologem roku 1986 byly nalezeny už jen výrazné základy kostela a v jeho rozvalinách části profilovaných ostění, na terase za kostelem relikty kamenné budovy a v jejich nejbližším okolí pozůstatky méně významných staveb.

Ve vývratech byl pouhým sběrem získán středověký materiál.

Roku 2002 byl stav lokality zkontrolován. V současnosti jsou na místě proboštství kromě dvou překrásných a v nedávné době obnovených rybníčků patrny terénní nerovnosti, v nichž lze při podrobném zkoumání snadno vidět půdorys kostela a dalších objektů.

Bujná vegetace ovšem ukrývá mnoho dalších poznatku a nepochybně i hmotných důkazu o životě místních lidi a tedy našich přímých předků ve 14. století a 15. století.

Tato ,,archeologická konzerva středověku" přežila v rámci Vojenského újezdu Brdy až do současnosti, ale obávám se, že eventuální příchod správců radaru bude znamenat její definitivní konec. Nechci tu polemizovat o vojenských záležitostech, ale je nezbytné veřejnost důrazně upozornit na významnou historii teto lokality.

Sleduji tím i další konkrétní cil: je třeba zainteresovat kompetentní statní instituce a co nejdříve provést důkladný archeologicky průzkum lokality proboštství v Baštíně neboli na Teslíně. Snad se těch potřebných pár desítek tisíc korun někde najde, aby budoucí generace měly o důvod míň stěžovat si na naši nepředvídavost.

Věra Smolová, archivářka