Navigace: VHSB - Vojenské Historické Sdružení Brdy >> Články

Co předcházelo zřízení dělostřelecké střelnice v Brdech

Protesty veřejnosti i institucí proti zřízení dělostřelecké střelnice v Brdech.

Ministerstvo obrany přišlo původně s návrhem napříč masivem středních Brd vykácet 23 kilometrů dlouhý a půl kilometru široký pás.

Tento projekt okamžitě vyvolal protesty milovníků Brd, veřejnosti, přírodovědců a dalších odborníků, ale i  spisovatelů a široké kulturní obce. Z okolních obcí a měst se nejvíce angažovaly Rokycany, které se obávaly o osud pramenišť a městského vodovodu.

Od tohoto plánovaného drastického zásahu do brdské přírody bylo posléze ministerstvem obrany ustoupeno ve prospěch zřízení tří oddělených cílových ploch (Brda, Jordán, Tok), ale boj proti zřízení střelnice dále pokračoval v tisku a vydáváním memorand, podepsaných tehdejšími spolky, známými osobnostmi i vědci.

(Např. Alois Jirásek, J.V. Rais, Viktor Dyk, Antal Stašek, Eliška Krásnohorská, Josef Holeček, Karel Matěj Čapek Chod, botanik Karel Domin a další)

Pro nás je zajímavé, že protestů se aktivně účastnil rodák z Hořovic, spisovatel Karel Sezima.

(13.10.1876, Hořovice - 14.12.1949, Praha)

Ve čtvrtém svazku svých pamětí „Z mého života“, vydaných v letech 1946 – 1948 Nakladatelstvím J. Vilímka v Praze věnuje tomuto tématu více jak dvacet stran.

Karel Sezima pocházel z učitelské rodiny v Hořovicích.Vystudoval gymnasium v Příbrami (1887-1895) a práva v Innsbrucku (1895-1897) a v Praze (1897-1899). V roce 1901 vstoupil do státní konceptní služby finanční v Nové Pace a krátce poté se stal vrchním finančním radou v Praze. Přesto, že celý život vykonával úřednické povolání byl členem mnoha kulturních spolků.

Od devadesátých let přispíval beletrií i kritikami do Nivy, Literárních listů, Samostatnosti (1911-1914), Národního obzoru, Rozhledů, Pokrokové revue, Literárních novin (1938-1941) a hlavně do Lumíra, v němž vedl stálou kritickou kroniku o české próze. Napsal celou řadu knih a studií, některé z nich se týkaly jeho rodného kraje Brd (například historická esej „Olymp kraje“, věnovaná Plešivci). Je zařazován mezi impresionisty z okruhu České moderny. Používal řadu pseudonymů: J.Zvonař, K.Budil a pro noviny řady zkratek. Zatímco knihy velice brzy zastaraly, jeho kritická tvorba je ceněna i dnes.

Ministerstvo národní obrany se snažilo občanům i institucím vysvětlit potřebu vybudování nové střelnice v Brdech a za tímto účelem nechalo v roce 1925 vypracovat řadu odborných posudků, které byly zahrnuty do složky s názvem

DĚLOSTŘELECKÁ STŘELNICE V BRDECH 

Obsah složky:

----------------------------------------------------------------------------------

Důvodová zpráva ministerstva národní obrany

Přirozený režim a hospodářství vodní v Brdech se zřetelem k projektu střelnice

(Profesor ČVUT v Brně, Dr. J. Zavadil)

Dobré zdání o projektu dělostřelecké střelnice v Brdech se stanoviska hydrologického

(Čs. státní ústav hydrologický v Praze)

Posudek o změnách hydrologických, které by nastaly následkem zřízení dělostřelecké střelnice v Brdech

(Profesor ČVUT v Praze, Dr. Ing. Antonín Klír)

Posudek o projektu dělostřelecké střelnice v Brdech se stanoviska geologicko – hydrologického

(Profesor geologie a mineralogie ČVUT v Brně, člen České akademie věd a umění, Dr. Jaroslav J. Jahn)

Posudek obchodní a živnostenské komory v Plzni o projektu střelnice v Brdech

----------------------------------------------------------------------------------

Všichni oslovení odborníci podílející se na zpracování posudků a dobrozdání pro ministerstvo obrany se shodli na tom, že příroda, vodstvo, ale ani hospodářství kraje a turistika nebudou vybudováním střelnice zničeny a nový výcvikový prostor je nutno pro potřeby obrany státu zřídit.

V závěru svého hydrologicko – geologického posudku Dr. Jaroslav J. Jahn píše:

„Jsem si dobře vědom, že jsem se ujal úkolu velmi nevděčného. Veřejnost, zvláště pražská, byla dosavadními projevy odpůrců projektu v Brdech důkladně zpracována, že mohu očekávati, že budu prohlášen za národního škůdce. Mám Brdy rád. Jistě bych nerad viděl, kdyby nádherné hvozdy brdské byly zničeny, brdská květena vyhubena, města zbavena pitné vody a vodní toky otráveny. Proto jsem svědomitě uvažoval o všech námitkách, které byly vzneseny proti vojenskému projektu, ať již ze stran odborných i neodborných. Dospěv pak k vlastnímu názoru, neváhám prohlásiti, že nespatřuji v projektu vojenském tohoto rozsahu žádné nebezpečí pro Brdy, budou-li zachována opatření technického rázu, která jsme s kolegou Schnablem navrhli. Pokládám volbu těchto lokalit v neobydleném území brdském jak co do pozice geologické, tak co do rozsahu ploch za zcela vhodnou“.

(V Brně, 18. července 1925)

Dnes, po více jak osmdesáti letech přítomnosti armády ve středních Brdech můžeme hodnotit vliv zřízení střelnice na zachování tohoto výjimečného krajinného celku nacházejícího se přímo v srdci Čech kladně. Předpoklad, že vojsko výcvikový prostor zdevastuje se nepotvrdil.

Desítky let přísného omezení vstupu do VVP Brdy a ze zákona vyplývající nemožnost jakékoliv „civilní“ výstavby či činnosti na území újezdu pomohla zachovat přírodu ve velmi dobrém stavu.

Samozřejmě s armádami, které se zde vystřídaly jsou spojeny i stinné stránky jejich působení z nichž určitě nejtragičtější je vystěhování obcí nacházejících se uvnitř hranic rozšiřovaného vojenského prostoru. Poprvé za německé okupace a znovu v padesátých létech 20. stol., kdy bylo přistoupeno i k definitivní likvidaci obcí.

Prvorepublikový průkopník ochrany přírody J. S. Procházka, který v souvislosti s kampaní proti střelnici napsal roku 1929 v kapitole „Ochrana přírody a památek přírodních“ v Československé vlastivědě: „Pěkným příkladem je boj o zřízení dělostřelecké střelnice v Brdech, kdy velká část veřejnosti, denního tisku, ba i celá města jako Rokycany, ano i Česká akademie věd ostře se postavily proti zřízení střelnice, o níž se předpokládá, že poškodí krásné brdské lesy a tím i přírodní ráz Brd,“  by byl asi velmi překvapen kdyby dnes mohl srovnat přírodu v uzavřeném vojenském prostoru s okolní krajinou zaplavenou chatovými osadami, nově budovanými průmyslovými podniky, komunikacemi i rozrůstající se obytnou zástavbou.

„Zvláštní je, že jsme se dočkali paradoxu: armáda, o níž se kdysi předpokládalo, že centrální Brdy zle poničí, je ve skutečnosti od největšího zla zachránila. Příroda tohoto území je dnes ve výrazně lepším stavu, než v jiných krajinách podobného charakteru. Důsledky ostré střelby se projevují v poměru k celkové rozloze vojenského újezdu v podstatě nepatrně. Ekologické přečiny, jaké se dnes odhalují v severních Čechách po odchodu Sovětské armády v Brdech obdobu nemají. A i jinak se tu naši vojáci ukázali jako dobří hospodáři. Všechna tato konstatování zazněla ostatně již na pracovním setkání přírodovědců a zástupců vojenského újezdu Brdy na Valdeku v listopadu 1991“.

(Jan Čáka, z úvodní přednášky prvního semináře o Brdech v Příbrami 1993)

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Pro VHSB zpracoval Námořník, 2008.