Navigace: VHSB - Vojenské Historické Sdružení Brdy >> Články

Strousbergova dráha jako kulturní památka?

Jak upálit Strousberga

30. dubna, na Čarodějnice, se do zbirožského Muzea J. V. Sládka slétla před Filipojakubskou nocí zvláštní letka. Spíše než košťata by jí slušel kovový podvozek a místo skřeků táhlé houkání parních píšťal. Konal se zde seminář či spíše setkání příznivců zaniklé

Strousbergovy, nikdy nedokončené dráhy. Zbytky unikátní regionální trati, která měla

propojit se světem celé železářské impérium Krále železnic neodvratně chátrají v lesích a

 rolích Podbrdska. Loni provedl David Tuma z plzeňského Národního památkového ústavu,

za podpory své mateřské instituce, zbirožského i strašického muzea a řady regionálních

nadšenců pokus o prohlášení alespoň několika dosud zachovalých segmentů železnice za

Kulturní památku. Nepochodil.

Ministerstvo kultury nemá zájem, neboť pozůstatky dráhy prý nevykazují „žádné hodnoty

architektonické (sic!), výtvarné, umělecké, urbanistické (sic!) či vědecké a nevztahují se

k mimořádně významné osobnosi (sic!!!) ani významné události.“

Tak tedy, baron Dr. Henry Bethel Strousberg, jedna z nejkontroverznějších postav

evropského, ba světového rozvoje železniční dopravy 19. století není postavou mimořádně

významnou… Trať, která měla spojit celý tzv. Český Manchester na východ ku Praze a na

západ do Bavor a dále do celého Německa, není urbanistickým počinem, ačkoliv prezentuje

na české poměry zcela ojedinělý, byť neuskutečněný projekt propojení tehdy vyspělé

průmyslové aglomerace. Jediné, co ministerstvo pokládá z trati za hodnotné, je zbylý

kamenný most křížící trať Praha – Plzeň. Maně člověka napadne, zda dle kritérií MK most

není architektonocké dílo? I ochrana tohoto „Posledního Mohykána“ však není bez

problémů: nikomu nepatří, nikdo se k němu nehlásí. Kdo nevěří, ať běží do Katastru

nemovitostí.

Zajímavé přitom je, že zbytky ještě regionálnější či spíše lokální koňské, tzv. „Buštěhradské

dráhy“ spojující Kladensko s Prahou, výše zmíněná kritéria bez problémů splňují. Měří se tu

snad dvojím metrem? Přitom prohlášení rudimentů Strousbergovy železnice je vlastně

projektem nadregionálním, neboť dráha vede po území Plzeňského i Středočeského kraje.

Tady neplatí Evropskou unií preferovaná spolupráce regionů?

Z železnice se tak dle úředního ortelu, v tomto případě mimořádně nekvalifikovaného, stává

zcela bezprizorný, nikým nechtěný sirotek, odsouzený k záhubě.

Železniční čarodějnice se tak ze Zbiroha rozcházely v dosti zuboženém rozpoložení. Úřední

inkvizice dala jejich myšlenky do klatby a poslala je na hranici. Na pocitu hořkosti v ústech

neubralo ani dobré kafe, ani výborný domácí koláč servírovaný paní ředitelkou muzea a její

zástupkyní, kterýmžto navíc patří díky za organizaci setkání…  Zas jeden „kulturní počin“  

(světové železniční) historie za námi.

RNDr. Martin Lang, Strašice