Navigace: VHSB - Vojenské Historické Sdružení Brdy >> Články

Stručná historie pomocných technických praporů.

V souladu se současným právním stavem (např. Zákon o mimosoudních rehabilitacích) můžeme za přímého předchůdce pomocných technických praporů pokládat  silniční prapory ženijního vojska zřízené od 2. 8. 1948 do 1. 9. 1950. V těchto praporech byli soustřeďováni „politicky nespolehliví“ odvedenci, kteří prošli zkráceným výcvikem a dále pracovali ve vojenských výcvikových prostorech při budování nových komunikací, střelnic, skladů i dalších objektů. Současně měli být izolováni od ostatních příslušníků armády a občanů.

Jako součást 2. ženijního pluku  (IV. prapor) byl pod krycím číslem VÚ 4934 zřízen silniční prapor ve Svaté Dobrotivé (Zaječov).

Augustiánský klášter ve Svaté Dobrotivé.

V roce 1950 byla provedena změna systému zdravotní klasifikace branců přicházejících do armády. Stávající zdravotní klasifikační třídy byly změny a vytvořil se následující systém:

- A: schopen,

- B: schopen služby bez zbraně,

- BS: schopen pro strážní službu,

- Cj: schopen pro těžkou fyzickou práci,

- Cd: schopen pro středně těžkou fyzickou práci,

- D: neschopen.

Zcela nově byla zavedena politická kategorie "C" - schopen pro PTP, která byla v září 1951 změněna na "E" - politicky nespolehlivý. Ta měla absolutní přednost před všemi zdravotními klasifikacemi.

Za politicky nespolehlivé byly považovány osoby:

- které se dopustily trestných činů podle dekretů prezidenta republiky č. 16/1945 Sb. a č. 138/1946 Sb. (tzv. velký a malý retribuční dekret),

- které se dopustily trestných činů podle zákona na ochranu republiky č. 50/1923 Sb. nebo zákona na ochranu lidově demokratické republiky č. 231/1948 Sb.,

- dodané do táborů nucených prací,

- majitelé továren a jiných podniků s počtem zaměstnanců větším než deset,

- vlastnící pozemků o výměře 20-30 ha, které bylo možné označit za venkovské boháče,

- vlastnící velkoobchod,

- vlastnící movitý majetek, který byl pramenem bezpracného zisku nejméně 10 000 Kčs měsíčně,

- odstraněné po únoru 1948 akčními výbory z veřejného života,

- děti nebo manželé výše uvedených osob,

- vyloučené po únoru 1948 z politických důvodů ze studia na školách,

- jejichž rodiče nebo sourozenci uprchli do zahraničí,

- pokládané SNB za nespolehlivé z jiných důvodů.

Z uvedených kritérií je zřejmé, že kromě státobezpečnostních a politických důvodů byl hlavní důraz při výběru položen na majetkové poměry. Každý majetný člověk byl potenciální nepřítel. Zároveň měly být za vinu rodičů trestány i jejich děti. Poslední kritérium umožňovalo označit za politicky nespolehlivého v podstatě každého.

K vyhledávání osob označovaných jako „politicky nespolehlivé“ byl mezi léty 1950-1952 vybudován 5. oddělením hlavního štábu (obranné zpravodajství) systém prověřování, na němž se podílely především orgány Ministerstva národní bezpečnosti, Ministerstva vnitra, národní výbory, organizace KSČ a společenské organizace. Armáda se postupně dostávala do role výkonného orgánu, který jen povolával a zařazoval do PTP vytypované osoby podle směrných čísel odrážejících momentální potřebu pracovních sil. Během vyhledávání politicky nespolehlivých osob docházelo k častým případům udávání a vyřizování si nejrůznějších osobních účtů.

K 1. září 1950 byly  ze silničních praporů vytvořeny první čtyři pomocné technické prapory (PTP) určené pro práce ve stavebnictví (tzv. lehké) a k 1. říjnu téhož roku vznikly i první čtyři těžké neboli důlní PTP, nasazené v dolech především na Ostravsku.

Pomocné technické prapory představovaly pro armádu zdroj velmi levných a v podstatě bezprávných pracovních sil, nasazovaných kromě výstavby vojenských objektů také všude tam, kde v národním hospodářství chyběly pracovní síly.

Ze IV. silničního praporu 2. ženijního pluku ve Svaté Dobrotivé se stal 52. pomocný technický prapor (přičemž krycí číslo VÚ 4934 zůstalo zachováno).

K 1.12.1950 u PTP sloužilo 9 900 osob, z toho 7 800 s klasifikací "E". Na konci roku 1952, kdy byl počet pomocných technických útvarů nejvyšší (20 praporů) a sloužilo v nich přibližně 25 000 mužů (PTP se staly po pěchotě nejpočetnějším druhem vojska), se jednalo asi o 15 000 osob s klasifikací "E". Zbytek tvořili tzv. „kulaci“ (tzn. třeba ti, kteří odmítli vstoupit do JZD) a osoby práce se štítící (mezi nimi velký počet cikánů), povolané na mimořádné cvičení (což také byla forma politické perzekuce), branci s klasifikací Cj a Cd a branci-horníci.

Pomník příslušníkům 52. praporu PTP (foto: Ing. Švandrlík, 2007)

Existence pomocných technických praporů odporovala nejen dobovému čs. právnímu řádu, ale především řadě mezinárodních úmluv (např. o nucené práci), a Československo bylo proto na mezinárodním fóru kritizováno podobně jako další země sovětského bloku. Vzhledem k tomu, že armáda i vedení státu nechtěly přijít o obrovskou zásobárnu levných pracovních sil, bylo rozhodnuto tyto jednotky zachovat a pouze změnit jejich označení.

Dne 21.4.1954 rozhodl politický sekretariát ÚV KSČ o zrušení pomocných technických praporů a klasifikace "E" ke dni 30.4.1954.

K tomuto datu byly poslední čtyři PTP reorganizovány na technické prapory. Ke dni reorganizace u PTP sloužilo okolo

4 000 osob, z toho asi 2 700 s klasifikací "E". Odhaduje se, že celkově prošlo PTP na 60 000 mužů, z nichž asi 20 - 25 000 bylo "politických".

Během měsíce května  1954 opustili poslední pétépáci i Svatou Dobrotivou.

    Pamětní deska na pomníku 52. PTP.

S reorganizací se ale změnil jen název útvaru – na 52. technický prapor. Náplň jeho činnosti byla stejná, byl využíván jako kárná pracovní jednotka. V roce 1956 byl přemístěn do Stružné u Karlových Varů.

Nově vytvořené technické prapory měly ženijní a stavební charakter, ale byly používány ke stejným úkolům jako bývalé PTP. I v nich nadále sloužili tzv. „kádrově závadní“, tj. lidé takto označení z politických důvodů, ale i ti, kteří byli před nástupem branné povinnosti trestáni za kriminální delikty.

Vojenské technické či pracovní jednotky existovaly v čs. armádě až do roku 1963 pod různými názvy (technické pluky, mostní a silniční stavební prapory, skupiny vojenských staveb), kdy se staly základem pro vytvoření silničního vojska.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Seznam použitých pramenů a literatury:

Zákon o mimosoudních rehabilitacích.

Výtah ze Směrnic pro utvoření a činnost útvarových výběrových komisí ze 7. července 1950.

Kniha PéTéPáci ve Svaté Dobrotivé 1950-1954, Jiří Bílek, vydal OÚ Zaječov 2002.

www. stránky:

                          http://www.brdy.net/pages/ptp.php

                          http://www.lexdata.cz/

                          http://vojenstvi.cz/

                          http://www.bojovniciprotitotalite.cz/

                          http://cs.wikipedia.org/

---------------------------------------------------------------------------------------------

Pro VHSB zpracoval v září 2008 Námořník.